V podstatě neznámá písnička dvou přeslavných sicilských rodáků – Franca Battiata a Giuni Russo. Dva hlasy s hladkostí medu a silou moře vypráví o jednom horkém letním dni…

Duminica jurnata di sciroccu
Fora nan si pò stari
Pi ffari un pocu ‘i friscu
Mettu ‘a finestra a vanedduzza
E mi vaju a ripusariAh! Ah! ‘A stissa aria ca so putenza strogghi ‘u mo pinzeri
Ah! Ah! ‘U cori vola s’all’umbra pigghi forma e ti prisenti
nan pozzu ripusari.’U suli ora trasi dintr’o mari
e fannu l’amuri
‘un c’è cosa cchiù granni
tu si la vera surgenti
chi sazia i sentimentiAh! Ah! ‘A stissa aria ca so calura crisci e mi turmenta
Ah! Ah! ‘U cori vola sintennu sbrizzi d’acqua di funtana
‘ndo mo’ jardineddu mi piaci stari sula.
Ah! Ah! ‘A stissa aria ca so calura crisci e mi tormenta
Ah! Ah! ‘U cori vola sintennu sbrizzi d’acqua di funtana
‘ndo mo jardineddu mi piaci stari sulu
mi piaci stari sula
Nedělní den

široka (horký africký vzduch)

Venku se nedá být

Pro trošku osvěžení

jsem nechal okno pootevřené

a šel si odpočinout

tenhle vzduch, svou silou

rozpouští

moje myšlenky

srdce vzlétne, když,

se mi zjevíš ve stínech

nemůžu spočinout…

Slunce se vnoří do moře

a pomiluje se s ním

není na světě nic většího

jsi pramenem,

který sytí mou mysl

Tenhle vzduch, svou horkostí

stupňuje utrpení

Srdce vzlétne,

když zaslechnu zurčení

fontány

V mojí zahradě

je mi dobře samotné /ému

Srdce vzlétne,

když zaslechnu zurčení

fontány

V mojí zahradě

je mi dobře samotné /ému