To tu nemáte žádný předpisy?

Na téma doprava na Sicílii by šly napsat hotové romány, a kdo ví, třeba se k tomu jednou někdo odhodlá. Jeden známý to vystihl krásně. Když jsem se ho po jedné z mnoha silničních příhod s lehkým zděšením v hlase zeptala: ,,A to tu nemáte žádný předpisy?“ Odpověděl: ,,Ale jo, nějaký asi jo, ale kdo si to má pamatovat?“

A tak se třeba stane, že do křižovatky vjede pět aut najednou. Nebo se vám stane, že když se vjede do jednosměrky z toho špatného konce, musí se potom couvat pěkně čumák na čumák s autem, které do ní vjelo z konce správného. Nebo že je člověk přejížděn zleva, ale zároveň i zprava dvojicí skútrů, přičemž helma je tady vnímána jako volitelný doplněk. Nebo se vám stane, že přes čtyřproudou silnici, ve které popojíždějí auta, prokličkuje napříč rodina se dvěma kočárkama a dalšíma třema capartama okolo. A pak se stane mnoho dalších, pro našince těžko uvěřitelných věcí.

Téměř vždy, když vyrazíme někam autem, přivezeme si jednu historku k dobru. Krásné na tom všem ale je, že i přestože se musí už z principu troubit (jakási forma komunikace mezi řidiči a odpovědět by bylo téměř nezdvořilé), jen málokdy dojde na sprostá slova a co je ještě neuvěřitelnější, jakmile se člověk v situaci zorientuje, shledá, že je zde doprava na Sicílii mnohem plynulejší a bezpečnější, než u nás. Je pravda, že značky a semafory jsou tu vesměs na ozdobu, na druhou stranu je pozornost řidiče volná k tomu, aby sledovala to, co se děje vpravo, vlevo, před sebou, za sebou, pod sebou, nad sebou… a tak se stane málokdy, aby se stal nějaký karambol. Nemalý podíl na tom mají i řidičské dovednosti domorodců.

Nikdy předtím jsem neviděla člověka, který by za jízdy byl schopný vyndávat cédéčka z obalů, nastavovat hlasitost autorádia, vyřizovat hovor, řadit a k tomu držet auto v perfektní dráze a reagovat na všechny standardní, tudíž neočekávané, situace na silnici v průměrné rychlosti 70km/h. A jistota, se kterou se v uličkách pro dvě auta, míjejí dvě vozidla vedle zaparkované třetí řady s odstupem pár centimetrů, už našince pomalu přivádí k frustrovanému šílenství. Zvláště když jste řidičem či řidičkou jednoho z oněch míjejících se aut.

Doprava na Sicílii aneb není semafor jako semafor

Byla doba, kdy jsem měla za to, že alespoň semafory jsou, v očích sicilského lidu, hodny pozornosti. Pak nadešla chvíle, která mě dokonale přesvědčila o opaku. Projížděli jsme právě Fiumefreddem, když jsme zastavili na červenou. Kolona za námi se okamžitě roztroubila na poplach. Nebyli jsme si úplně jistí, jaký prohřešek nám připisují na vrub, a tak jsem se raději zeptala jednoho mého známého:

,,Zastavili jsme na červenou a všichni na nás troubili, o co šlo?“
,,No a byl tam nějakej přechod?“
,,Byl.“
,,A přecházel po něm někdo?“
,,Ne.“
,,No a to se divíš, že troubili, když takhle pitomě zdržujete?!“

Od té doby si dáváme pozor a troubí na nás jen občas.

Názor policie

To bych ale nebyla já, kdybych, jen na základě takovýhle prostých sdělení, přestala pátrat po tajemstvích sicilských zákonitostí silniční dopravy. A tak jsem jednou potkala mládence, který se živil počestným řemeslem policajtským. Okamžitě jsem využila situace a zeptala jsem se ho, jak to teda s těma pravidlama je. Zasmál se, trošku hořce pravda, a jal se vysvětlovat:

,,Tak, když uvidíš na semaforu červenou, co uděláš? Jedeš. Jasný, pokud tam zrovna někdo nekříží cestu. Když je zelená, tak můžeš jet, nemusíš, když zrovna náhodou potkáš souseda, kterýho už jsi dávno neviděla a chceš si s ním pokecat. Prostě a jednoduše, ber ty značky a všechno vokolo, jako informaci, doporučení. Nic víc v tom prosím tě nehledej.“

Jediná útěcha, která mi po této lekci zbyla, byla naděje, že snad nepracoval na dopravním…

Jak se přechází kruhový objezd

Opravdu to vypadá, jako by doprava na Sicílii byla nevyčerpatelnou studnicí příhod. Tento příběh, který se chystám vyprávět, se stal ještě za mých panenských let, když jsem Katánii navštívila poprvé. Výjimečně jsem neseděla v autě, nýbrž jsem se ocitla v docela nezvyklé roli chodce.
Šli jsme si tehdy večer koupit do jednoho z mnoha stánků bagety a chtěli jsme si je sníst na lavičce u moře. Jediná drobnost, která nás od našeho cíle dělila, byl
centrální, tříproudý, kruhový objezd.
Můj společník se s naprostou samozřejmostí pustil napříč. Mě nohy, při pohledu na ty řady aut, vypověděly službu.
,,To jako myslíš vážně?“ hlesla jsem přiškrceně.
Nechápal mou otázku.
,,To jako máme přejít? Jako tady?“ zkusila jsem mé obavy lépe verbalizovat.
,,No jasný,v šak voni zastavěj, dyk jim musí bejt jasný, že si to dem sníst na ty lavičky, ne?“
Neprůstřelnost tohoto argumentu, exotičnost jeho logiky a přesvědčivost mého společníka zablokovala tvorbu dalších myšlenek a můj pud sebezáchovy. V duchu jsem se, už buhví pokolikáté, pokřižovala, a vykročila kupředu.
A světe div se,
oni opravdu zastavovali. Žádné troubení, posílání do nelibých míst ani přirovnávání k různým druhům kuru a turu.
My prostě úplně normálně ten kruhový objezd přešli. Napříč.

Jak přežít – stručný manuál

Všechny tyto příběhy jsou jistě úsměvné, snad i zábavné ale co má dělat chudák cizinec, kterého trajekt vyplivne v Messině, přímo uprostřed této džungle, která jako by si kladla za cíl předvádět nejnovější poznatky z teorie chaosu v praxi.

V zásadě se lze řídit několika pravidly:

1) Ve městě jezdit pomalu, nejlépe krokem (ostatně rychleji to často ani nejde)
2) Mít oči na stopkách,
spoléhat se jen na to, co člověk vidí a ne na to, co myslí, že by měl vidět
3) Používat logiku selského rozumu – pokud vjíždím z úzké uličky na hlavní,
přednost mají ti víc rozjetí. Pokud jedou pomalu, s nohou lehounce na plynu se tlačím do kolony.
4) Na úzkých vesnických silničkách je potřeba před průjezdem zatáčky
troubit. Dáváte tak na vědomí případnému protijedoucímu autu, že tam není samo.
5) Při řízení v sicilských městech je třeba vyvarovat se všech zbrklých pohybů –
plynule a pomalu se dá vmáčknout kamkoliv a je i o mnoho jednodušší bezpečně se vymotat z libovolné patálie
6) Nikde není psáno, že jen proto, že spěcháte, máte víc práv než
chodci, kteří se zpravidla ani nenamáhají rozhlížet a přechází právě v tom místě, které se JIM hodí nejvíc.
7)
Buďte ohleduplní, pozorní, opatrní. Respektuje právo všech (ano, včetně holubů, psů, dětí, koček atd.) na pohyb po chodnících i silnicích a snažte se s ostatními řidiči komunikovat, třeba i posuňky. Pravidla tu neurčují značky ale situace a lidé, kteří se v nich chtějí nějak domluvit a společně je vyřešit.
8)
Buďte připraveni na vše.