Dneska mě, na místo budíku, probudila rána. Hodiny ukazovaly 4:23. Dvě auta se milostně setkala pod mými okny. Z oněch aut již méně milostně vyběhlo 5 lidí a těchto pět vzorných občanů, jalo se urovnávat, co si právě nadrobili.

Kdybychom bývali byli v Čechách, průběh by byl býval následující: “Ty debile, kam čumíš?!“ Optal by se jeden řidič druhého. “Ty kreténe, řídíš jak hovado“ odtušil by druhý. A přinejhorším po několikaminutové výměně slovní zásoby pro speciální příležitosti, by se zavolala policie a odtahovka, za půl hodiny by byla ulice zase průjezdná.

Jiné místo, stejný problém, Via Plebiscito, Katánie. Začátek je úplně stejný, jako v předchozím případě, jen s tím rozdílem, že tato výměna výrazů označujících mentálně méně zdatné jedince, druhy skotu a jiné zvířeny, netrvá 5 minut, nýbrž půl hodiny. K pěti účastníkům se i přes brzkou ranní hodinu připojuje asi desítka přihlížejících, asistujících či jinak zevlujících lidí, což vše činí mnohem zajímavější.

V rámci výměny názorů, jako pádný argument, je o hlavu z nejživěji diskutujících rozbita lahev s vodou. Naštěstí jen plastová. Odměnou nám všem, za tento ušlechtilý nápad, je možnost přihlížet krátkému, ale krvelačnému zápasu v boxu, který je, po vyhlášení vítěze voňavého šálku kafe, ukončen lidovým rozhodčím.

Barman si mne ruce. Málokdy se mu poštěstí, že mezi čtvrtou a pátou ranní obslouží víc jak dva lidi.

O hodinu později jsou auta stále na svém místě a účastníci této bohulibé kratochvíle v kavárně, ač někteří si dopřávají kávičku, stojíc na ulici a obdivujíc drsnou krásu zmrzačených vozidel. Jeden kmotr konečně usoudil, že nadešel čas a volá policii. O další půlhodinu později policie přijíždí.

Nejnovější novinky z bitevního pole: osádka prvního policejního auta šla na kafe. Přijíždí další posádka. Řidič auta, který způsobil nehodu, se vrací na své místo za volant a noří se do sedačky. S hlavou bezvládně opřenou o volant, vyčkává.

Plus deset minut. Přijíždí sanitka. První policejní směnu v kavárně střídá druhá. Konečně. Záchranka komplikovaným manévrem, zahrnujícím tři záchranáře, fixační korzet a nosítka, vyprošťuje řidiče, stále ještě či spíše opět sedícího za volantem a odváží jej do nedaleké nemocnice. První policejní komando už dosnídalo a odjíždí.

Začíná svítat. Z vedlejšího domu vychází manželka místního bosse. Množství čumilů a aut, která se snaží projet stále ještě neprůjezdnou ulicí, s přibývajícím dnem roste. Tři různí policisté vyslýchají svědky a sepisují hlášení.

Původní obecenstvo je vystřídáno čerstvými silami. Přijíždí odtahovka.

Odtahovka odjela. Auta stále ještě blokují celou šíři ulice. Přijíždí další, v pořadí již třetí, policejní hlídka, která přiváží metr. Započíná se proměřování kolizní situace. Dvě a půl hodiny od nehody.

Zvony na kostelech vyzvánějí na ranní mši. Slunce už je vysoko na obloze a auta jsou stále ještě zaklíněná do sebe uprostřed ulice, hodiny na lékárně ukazují 7:26. Miluju Katánii!.