O Etně se toho dá napsat opravdu mnoho. Berte tedy prosím tento článek jen jako malou pozvánku k jejímu dalšímu objevování.

V  článcích následujících pak najdete více informací o možnostech vyžití na jejích svazích. Budu se věnovat zejména vinařství, cykloturistice, jeskyňářství (speleologii), lyžování i místním specialitám a produktům pro Etnu typických.

Fotografie pocházejí z mnoha let trávených na Sicílii (zachycují dění v každém ročním období). Chci jimi alespoň naznačit, jak obrovská pestrost krajin, květin a pohledů Etna nabízí. Její rozloha je úctyhodná, její rozmanitost je dech beroucí.

Teď už se ale pohodlně usaďte, vezmu vás na malou virtuální procházku.

Rifugio Sapienza – kde začíná a končí Etna

Nejdůležitější turistické centrum na Etně se jmenuje Rifugio Sapienza. Sem jezdí snad všechny turistické autobusy a chrlí ze sebe davy „Etnychtivých“ turistů. Kromě zázemí zde najdete také lanovku a velké množství obchodů se suvenýry. Pro většinu návštěvníků výlet na Etnu začíná, probíhá a končí tady. A to je škoda!

Crateri Silvestri – barevná přehlídka kráterů

Přitom stačí poodejít a prohlédnout si nedaleké Crateri Silvestri. Nacházejí se hned u silnice a navíc jsou to, díky jejich úžasné barevnosti, jednoznačně nejkrásnější „díry“ do země, jaké jste kdy viděli! No posuďte sami…

Etna, Crateri Silvestri u Rifugio Sapienza, Sicílie

Etna, Crateri Silvestri u Rifugio Sapienza, Sicílie

Uvidíte, jak se nová láva vlévá do starého kráteru. Všimněte si přitom měřítka – na obrázku je, pro lepší představu, i několik lidí.

Situace se úplně změní, když se vytvoří inverze. Najednou jste nad mraky. Pod vámi bílo, kolem vás černo.

Inverze na Etně, Sicílie

Inverze na Etně, Sicílie

Schiena dell’Asino – nejkrásnější procházka po Etně

Pokud by vám Rifugio Sapienza nestačilo, můžete se vydat nahoru stezkou Schiena dell’Asino. Není nijak extrémně náročná a odměnou vám bude úchvatný výhled na všechny strany, pokud se samozřejmě Etna nerozhodne seslat na vás mraky, déšť a kroupy.

Etna, stezka Schiena dell'Asino na podzim, Sicílie

Etna, stezka Schiena dell’Asino na podzim, Sicílie

Cesta je schůdná prakticky ve všech ročních obdobích, ve dne i v noci. Právě proto se tam lidé rádi chodí dívat na erupce, ale o tom až za chvíli. Koncem jara a začátkem léta je Etna, snad ještě víc než kdy jindy, plná barev – je období květu etnenských violek.

Okolí stezky Schiena dell'Asino na Etně na jaře (konec května), Sicílie

Okolí stezky Schiena dell’Asino na Etně na jaře (konec května), Sicílie

Když budete pokračovat cestou necestou, dojdete až… na konec světa. Otevře se před vámi takřka deset kilometrů široké údolí Bove, korunované jihovýchodním a severovýchodním vrcholovým kráterem Etny – kráterů má ale rozhodně víc jak jeden.

Krásná neznámá – severní tvář Etny

Udělejte si na Etnu dostatek času na to, abyste se podívali i jinam, než na její jižní, nejokoukanější část. Vydejte se na sever směrem k Rifugio Citelli a uvidíte, že na Etně je schovaný celý svět – octnete se totiž v nejjižněji položeném březovém lese v Evropě!

Severní strana Etny, v zimě zasněžená, Sicílie

Severní strana Etny, v zimě zasněžená, Sicílie

Erupce Etny – vrcholný zážitek na celý život

Vidět erupci vulkánu je jeden z nejsilnějších zážitků, které si člověk může dopřát, aniž by přímo riskoval život. Na Etně je pozorování erupcí v drtivé většině případů naprosto bezpečné, což je dobře, protože jinak bych nemohla nafotit následující snímky. Neuslyšíte sice ten hřmění podobný zvuk, který doprovází každý tep erupce, ale alespoň uvidíte kousek té podívané.

Erupce Etny nad ránem 18. listopadu 2013, Sicílie

Erupce Etny nad ránem 18. listopadu 2013, Sicílie

Pozorování erupcí má samozřejmě smysl jen v noci, protože přes den je vidět “jen” kouř, nikoli žhnoucí láva. A noc se pak postupně vytrácí a nastává ráno.

     Dohasínající erupce Etny za svítání, Sicílie

Dohasínající erupce Etny za svítání, Sicílie

S prvním sluncem, se Hora Hor, jak jí nazývali Arabové, začne koupat ve světle, které jsem asi nikde jinde neviděla. Z vrcholku se ještě čoudí, ale nám už se chtělo do tepla. Tu noc na Etně mrzlo, až praštilo!

Etna: Svítání po noční erupci

Etna: Svítání po noční erupci

Často se člověk nahoru nedostane, ať už mu v tom brání práce, nebo prostě lenost. Ono vstát ve dvě v noci, dojet autem do 2 000 m n. m., a pak se většinou v příšerné zimě vyšplhat na vyhlídkový bod, není jen tak. V takovém případě se pak kochám na dálku.

Menší erupce Etny viděná z Catanie, Sicílie

Menší erupce Etny viděná z Catanie, Sicílie

Když je zamračeno, většinou nic z erupce vidět není. Ve výjimečných případech se ale sloup popelu prosadí i navzdory oblačnosti.

Erupce Etny viděná z Catanie při oblačnosti, Sicílie

Erupce Etny viděná z Katánie při oblačnosti, Sicílie

Nejmonumentálnější z erupcí jsou pak vidět na desítky kilometrů daleko, a to jak ve dne, tak v noci. Zatímco v noci je vidět rudá záře a lávové jazyky, které stékají po úbočí, je ve dne vidět “jen” sloup kouře. Tento pohled nás čekal, když jsme vyšli z lesa, kde jsme byli na houbách cca 100 km od Etny. Chvíli jsme měli pocit, že se nebudeme mít kam vrátit domů…

Monumentální erupce Etny viděná z dálky

Monumentální erupce Etny viděná z dálky

Tak to je Etna, i když zároveň vlastně není, je mnohem více než jen těchto několik fotek. Ale to už asi stejně tušíte… 🙂