Sicílie a s ní i celá Itálie si právě připomíná 25. výročí od atentátů na soudce Falcone a Borsellino. Před čtvrtstoletím ve večerních hodinách se ostrov probudil – v nemocnici svým zraněním podlehl Giovanni Falcone a jeho žena Francesca. Necelé dva měsíce poté zemřel i jeho kamarád z dětství a mnohaletý spolupracovník, Paolo Borsellino. Při těchto dvou atentátech kromě nich přišlo o život dalších devět lidí, kteří tvořili jejich doprovody. Spolu s nimi skončil a zároveň začal příběh neuvěřitelného hrdinství, kamarádství, víry a smyslu pro humor.

Mafie v 80. letech

V podstatě až do začátku 90. let spousta lidí na mafii nevěřila a její existenci se podařilo prokázat až díky institutu korunních svědků, který zavedli právě Falcone s Borsellinem a jejich tým. Dokonce i spisovatel Leonardo Sciascia, který proslul svými novelami o mafii, nevěřil, že by existovala ve smyslu celoregionální propojené organizace. Mafie čile obchodovala s drogami, bílým masem a se zbraněmi. Vybírala výpalné a rozhodovala o životech a kariérách tisíců lidí. Přesto na ní nikdo nevěřil.

Maxiproces a boj proti mafii

První vážnou trhlinu dostala všeobecná nevíra v existenci mafie koncem září roku 1984 zatknutím více jak pěti set bossů. Dne 10. 2. 1986 začal první proces s mafií, jakožto organizací a trval bezmála dva roky, až do zimy roku 1987. Do historie vstoupil s přízviskem “maxi” a právem: odsouzeno bylo 360 osob na více jak 2 500 let vězení a bylo sesbíráno přes milion stránek procesní dokumentace. Kvůli procesu byla zbudována i speciální podzemní aula, kde bylo možné pracovat v extrémně přísném bezpečnostním režimu.

Vítr se obrací

Jakmile se ale tým začal přibližovat vrcholným patrům politiky, začala atmosféra houstnout. Najednou si začali připadat sami. Podpora začala scházet, a jak sami dobře věděli, bez ní zatím nikdo dlouho nepřežil. Bylo tedy jen otázkou času, kdy budou “zmizeni ze scény” jako generál Della Chiesa, kterého mafie zabila 3. září 1982 v Palermu. O to obdivuhodnější je, že až do poslední chvíle přijímali pozvánky do televize, kde mluvili o nutnosti bojovat proti mafii a pracovali na rozklíčování spojení mafiánských bossů s vrcholnou politikou.

Až mě zabijou…

Oba soudcové a všichni, kdo s nimi spolupracovali, věděli, že je jen otázkou času, kdy na ně “dojde řada”. Proto Falcone neměl děti, nechtěl, aby z nich byli sirotci. Celá léta oba žili pod nepřetržitým dozorem, jejich tělesní strážci se stali součástí jejich rodin. Jít na večeři do restaurace, nebo si zaplavat, byl luxus, který si mohli dopřát jen výjimečně. Museli strávit spolu s rodinami celé měsíce ve vězení na ostrově Asinara, protože to bylo v tu chvíli jediné dostatečně bezpečné místo. Lahůdkou je, že stát pro který každý den nasazovali životy, jim následně za jejich pobyt na Asinaře, poslal účet k proplacení…

Každý den se ráno budili s tím, že se možná nedožijí večera, přesto je ale neopouštěl nadhled, se kterým uměli glosovat jak svou práci, tak soudobé politické dění. To všechno proto, že byli přesvědčení, že Sicílie se může a musí změnit.

23. květen 1992

K tomu, aby se lidé probudili, uvědomili si, že mafie existuje a že to nejsou jen hodní strýčkové, kteří umí najít práci, či vyřešit sousedskou při, bylo potřeba 500 kg TNT. Výbuch byl tak silný, že jej zaznamenaly i seismografy na hoře Cammarata u Agrigenta, která je od místa exploze více než 100 km. Během vteřiny přestal existovat celý úsek dálnice spojující Palermo s Trapani, kousek od sjezdu na městečko Capaci. Jedno ze tří aut kolony, která Falconeho doprovázela, bylo odmrštěno 60 metrů.

Ticho před bouří

Nejprve nebylo jasné, co se stalo – v televizi se hovořilo o atentátu na “významnou osobnost”, pak se mluvilo o tom, že byl Falcone zraněn. Večerní zprávy ale přinesly zprávu, že v nemocnici zraněním podlehl. Pamětníci popisují, jak celé čtvrti ztichly. Lidé byli v šoku, tím co se stalo, se z ničeho nic naplnilo to, o co oba soudcové celý život usilovali: mafie se zmaterializovala. Po tom, co lidé viděli snímky z Capaci už existenci a povahu mafie nešlo dál ignorovat. Den na to se zrodilo hnutí proti mafii. Lidé vyšli do ulic, křičeli a plakali. Bylo to jako by se protrhla hráz. Symbolem všeobecného hněvu namířeného proti mafii a proti vládnoucí třídě, která smrt obou soudců umožnila, se stal pohřeb soudce Borsellina v létě 1992.

19. červenec 1992

Pár dní před atentátem se Borsellino sešel s knězem, aby se vyzpovídal. Ten se ho zeptal: “A proč nepřijdeš v neděli na mši?”, Borsellino odpověděl: “Víš, asi se neděle nedožiju”. Intuice ho bohužel nezklamala. Zemřel při výbuchu nálože, která na něj čekala před domem jeho matky, kterou se na poslední chvíli rozhodl navštívit. Bylo 19. července 1992, 57 dní po smrti Falconeho.

Kráter způsobený výbuchem 500 Kg TNT vymazal celý úsek dálnice mezi Palermem a Trapani

Kráter způsobený výbuchem 500 Kg TNT vymazal celý úsek dálnice mezi Palermem a Trapani

Dodnes nebylo uspokojivě objasněno, proč nedošlo k rutinní kontrole vozů zaparkovaných v ulici a jak je možné, že se mafie dozvěděla o změně plánů Borsellina, který se až to ráno rozhodl nepracovat a místo toho jet za rodinou. Je veřejným tajemstvím, že důvodem byl Borselliniho červený zápisník, ve kterém se pomalu hromadila data na další velký proces, který by tentokrát semlel i politické špičky té doby. Zápisník se nikdy nenašel.

Největší revoluce Sicílie

Sicílie za svou existenci zažila mnoho vlád, dobyvatelů, válek a revolucí. Největší z nich se ale nestala ve středověku, nýbrž 23. 5. 1992. Nic v historii ostrova nezanechalo tak výraznou stopu ve společnosti jako události roku 1992 – poprvé se totiž společnost nezměnila z donucení vnějšími dobyvateli, nýbrž zevnitř.