Autem se může cesta vyplatit, pokud cestujete minimálně ve třech, ideálně ve čtyřech, rádi řídíte a chystáte se na ostrově strávit víc jak dva týdny. Obrovským bonusem je, že si nebudete muset auto půjčovat. Představy, že byste se po ostrově pohybovali jen pomocí veřejné dopravy, se raději rovnou vzdejte.

V rámci psychologické přípravy na řízení na Sicílii doporučuji článek „Dopravní etudy“ (především část „Jak přežít – Stručný manuál“), případně „Dopravní nehoda po sicilsku“.

Jak je to daleko?

Vzdálenost Praha-Messina je bez pár drobných 2000 Km a v zásadě existují dvě rozumné trasy, jejichž volba závisí na místě, odkud z ČR vyrážíte. V obou případech se bohužel nevyhnete platbě za rakouské dálnice. Od Bologni je pak trasa identická. Osobně mám o fous radši východní verzi, protože dálnice na Trieste a pak na Benátky a Bolognu bývá méně ucpaná a celkově příjemnější.

Dobrou zprávou je, že nechvalně proslulá dálnice ze Salerna do Reggio Calabria, je již téměř hotová a po jejím zbrusu novém asfaltu teď profrčíte jako nic. Její úplné dokončení (začala se stavět v roce1962), je plánované na začátek zimy 2016 a tentokrát to poprvé, po téměř 55 letech nekonečné a chronicky nedokončené stavby, nevypadá na novinářskou kachnu!

Odhad spotřeby pohonných hmot a útrat během cesty

Spotřebu, resp. útratu za pohonné hmoty, si můžete vypočítat například zde:

Výpočet spotřeby

V Itálii, kde strávíte nevětší část cesty stojí benzín cca 1,50 – 1,80 euro/l, nafta 1,3 – 1,5 euro/l a GPL (LPG) 0,6 -0,8 euro/l. V Německu a v rakousku bývá levnější.

U každé trasy pak uvádím nevyhnutelné útraty spojené s mýtným, trajektem a různými poplatky. Uvádím vždy poplatky v jednom směru.

Západní trasa

1) Praha -> Plzeň -> Mnichov -> Insbruck -> Trento -> Bologna -> Firenze -> Reggio Calabria

Vyplatí se, pokud váš výchozí bod leží v západních, severních, jižních nebo středních Čechách

Jakým poplatkům se nevyhnete:

– Dálniční známka po Rakousku (platná 10 dnů) – 8,80 euro

– Mýtné za Brennerský průsmyk – 9 euro

– Mýtné po Itálii (platí se jen do Neapole) – cca 60 euro

– Trajekt Villa San Giovanni -> Messina (osobní auto) – 37 euro, zpáteční do 90 dnů pak vyjde na 73 euro (za jednotlivé osoby se už neplatí)

Celkem musíte, kromě útraty za benzín, počítat s náklady na jednosměrnou cestu okolo 115 euro.

Východní trasa

2) Brno -> Vídeň -> Graz -> Benátky -> Bologna -> Firenze -> Reggio Calabria

Vyplatí se, pokud váš výchozí bod leží ve východních Čechách, na Moravě nebo ve Slezku.

Jakým poplatkům se nevyhnete:

– Dálniční známka po Rakousku (platná 10 dnů) – 8,80 euro

– Mýtné po Itálii (platí se jen do Neapole) – cca 64 euro

– Trajekt Villa San Giovanni -> Messina (osobní auto) – 37 euro, zpáteční do 90 dnů pak vyjde na 73 euro (za jednotlivé osoby se už neplatí)

Celkem musíte, kromě útraty za benzín, počítat s náklady na jednosměrnou cestu okolo 110 euro.

Dálniční známky a poplatky aneb jak to funguje na dálnici

Dálniční známku pro Rakousko si můžete koupit v některém z příhraničních prodejních míst, která jsou označena nápisem „Vignetta“ a můžete se chutě pustit přes Alpy.

Ač Italové organizovaností ve světě dvakrát slavní nejsou, patří italské dálnice k Evropské a světové špičce, a to zejména co se vodicích a bezpečnostních prvků týče. V pravidelných intervalech zde narazíte na čerpací stanice, kde není problém dotankovat i plyn. Drtivá část občerstvení je pak zajišťována kolosem Autogrill – nejí se tam špatně ale stojí to hrůzu peněz a určitě se vyplatí se na cestu předzásobit.

Pokud se rozhodnete někde po cestě přespat, můžete to zapíchnout i na některé z těchto stanic. Bezpečnost je v podstatě bezproblémová a pokud si ustelete někde ne úplně stranou, mělo by vše proběhnout hladce. Spát po cestě někde v B&B se moc nevyplatí, protože jednak nikdy dopředu nevíte, kolik toho zvládnete ujet a druhak se hledáním ubytka, vykládáním/nakládáním auta, snídaní atd. ztratí vždy min o 2-3 hodiny víc, než byste předpokládali.

Pozor na Telepass!

Posledním neodmyslitelným prvkem italských dálnic jsou mýtnice. Většina z nich má zatím lidskou obsluhu ale už se objevují i mýtnice automatické. V každém případě je jejich princip totožný. Při vjezdu na dálnici si vezmete „biglietto“ a při sjezdu zaplatíte za ujetý úsek buď u kasy normální nebo u té elektronické. Dejte si pozor na vjezd vyhrazený pouze pro Telepass – pokud tam vjedete, nedostanete lísteček a tudíž pojedete v podstatě na černo, což vás v podstatě automaticky bude stát celkem mastnou pokutu. Část vjezdů je kombinovaná, dávejte tedy vždy pozor na to, aby tam vždy bylo magické slůvko „biglietto“.

Přejezd přes Messinskou úžinu

Poslední etapou je pak trajekt přes Messinskou Úžinu. Ač je v obecném povědomí zapsáno jako místo nalodění Reggio Calabria, není tomu tak. Trajekt pro osobní auta jezdí z města vedle, které se jmenuje Villa San Giovanni. V podstatě jen stačí sledovat ukazatele na přístav a následně pak např. na Carronte&Tourist, což je jedna z hlavních přepravních společností.

Jízdenku si koupíte u okénka označeného „biglietteria“ a pruhem pro osobní auta (viz. značení), se postupně vydáte směr trajekt. Trajekty jezdí v podstatě nepřetržitě, takže pokud se na cestu nevydáte např v půli srpna nebo v období italských státních svátků (např. 25.4. nebo 2.6.), neměli byste čekat víc než několik minut.

Na palubě trajektu

Na palubě nezapomeňte vypnout motor a zatáhnout ruční brzdu.V průběhu plavby, která trvá cca 50 minut, můžete vyjít na horní palubu, dát si u baru kávičku a nebo si odskočit na záchod.

Pokud máte auto s alarmem, budete muset nechat čip v autě, protože jinak to systém vyhodnotí tak, že vám auto někdo někam odváží 🙂

Zlaté pravidlo pro cestování autem nejenom po Itálii

Nakonec jedno zlaté pravidlo, které se hodí nejenom v Itálii: Nikdy, opravdu nikdy a nikde nenechávejte uvnitř auta na viditelném místě (sedačky, pod sedačkou) nic, co by mohlo přitáhnout něčí pozornost. Vše si buď berte s sebou a nebo věci uložte do kufru. Není nic pitomějšího, než muset řešit policii a servis jen proto, že si někdo z výpravy zapomněl na sedačce batůžek s vodou a se svačinou.

Na Sicílii trajektem z Neapole, Livorna nebo Janova

Možná vás napadne, že by nebylo špatné zkrátit si cestu trajektem a vyhnout se tak části otravného řízení. Teoreticky to samozřejmě možné je, ale cenově se to nevyplatí a časově také ne. Nemluvě o tom, že pokusit se zabít přes 20 hodin (v případě linky z Livorna), nebo dokonce bezmála 30 hodin času (linka z Janova), je na první pohled brnkačka ale ve skutečnosti se jedná o docela brutální zkoušku trpělivosti. Linka z Neapole je sice rychlejší (cca 9 hodin), ale vzhledem k tomu, že je dálnice na jih zdarma a v podstatě už téměř dostavěná, nemá její využití větší smysl.

A nakonec…

Pokud jste v článku hledali nějakou informaci a nenašli, dejte mi prosím vědět, ráda ji doplním. Jsem si skoro jistá, že jsem v té záplavě údajů na něco zapomněla.

Šťastnou cestu!