Nachází se jen kousek od Syrakus, se kterými také vstoupila na seznam světového dědictví UNESCO už v roce 2005. Přesto ji ale nezná téměř nikdo, místní obyvatele nevyjímaje. Co tam vlastně je? No skoro nic, “jen” zhruba 5 000 hrobek z doby bronzové vytesaných do skály a nádherná přírodní rezervace v údolí dvou řek.

Velký okruh

Náročnost střední, potřebný čas minimálně 5 hodin, tedy když to tam znáte a máte slušnou fyzičku. Osobně jsem to jen jednou srazila pod 4:30, a to jsem se skoro nezastavovala a některý úseky si dala opravdu svižně. Ideální období je od druhé poloviny října do konce dubna, max. poloviny května. Jindy je tam totiž neuvěřitelné horko.

Jak se tam dostat?

Moje oblíbená trasa začíná u horního vstupu v údolí Anapa (vstupů do rezervace je několik desítek). Sem se dostanete tak, že sjedete na dálnici na sjezdu Sortino, dále budete pokračovat po silnici až k vjezdu do Sortina, tam sledujte ukazatele na Valle di Anapo. Bohužel jedinou možností, jak se tam dostat zůstává auto – veřejná doprava je naprosto nepoužitelná. I když tam některé spoje jezdí, tak nejezdí až ke vchodu do rezervace a navíc jezdí tak, že byste se nedostali zpátky. Takže jednoznačně auto.

Na hlavní cestě

Prvních několik set metrů půjdete po hlavní stezce, kudy dřív vedla železnice z centrální Sicílie do Katánie, po které se převážela síra. Dneska už tam žádné koleje nejsou, jen krásná, rovná cesta a staré železniční tunely.

Anapo – První setkání s řekou

Před druhým tunelem zahněte doprava a sejděte pěšinou dolů (momentálně, tj. v roce 2015 probíhají v Pantalice práce, proto je potřeba občas “přehlédnout” nějaký ten zákaz vstupu, nebojte se toho, správa parku s tím počítá). Až dojdete k řece, doporučuji si zout boty a přebrodit. Nesnažte se přejít po klouzavých kamenech, namočili byste se pravděpodobně ještě mnohem víc. Dávejte pozor, kam šlapete, protože voda v řece je natolik čistá, že je až neviditelná a v místě, kde byste od pohledu hádali hloubku kolem pár centimetrů, můžete do vody zahučet až po zadek. Každopádně použijete ručník.

Občas potkám nějakého místního obyvatele....Pantalica, Sicílie

Občas potkám nějakého místního obyvatele….Pantalica, Sicílie

Netopýří jeskyně

Na druhém břehu pak pokračujte směrem nahoru. Bohužel tady je, v závislosti na ročním období, víceméně cesta neviditelná. Pokud budete stezku sledovat dostatečně dlouho, dorazíte k hornímu vchodu do rezervace z města Sortino. Zahněte doleva a znovu “oficiálně” vejděte do rezervace. Vydejte se cestou dolů, do údolí Calcinary, druhé z řek. Cestou už potkáváte hrobky a za chvíli projdete i kolem Netopýří jeskyně (Grotta dei Pipistrelli). V tomto úseku se pohybujete víceméně po vrstevnici. Kdo chce, může k ní sejít dolů, nicméně mějte na paměti, že budete na relativně úzké stezce a pod vámi bude tak 15 metrů hloubky. Pokud nemáte baterku, uvnitř toho sice moc neuvidíte, ale jeskyně i tak stojí za to.

Severní nekropole a údolí Calcinary

Až se pokocháte monumentálností Netopýří jeskyně, můžete se zase vyškrábat nahoru na stezku a pokračovat směr údolí Calcinary. Nad vámi se teď tyčí ohromující severní nekropole a pod vámi teče Calcinara. Jednou mi místní lesní stráž prozradila, že je pitná. Od té doby se tam pravidelně napájím a vypadá to, že měli pravdu 🙂 Můžete to na vlastní nebezpečí taky zkusit, ostatně, kdy se vám poštěstí pít přímo z řeky?

Řeka Calcinara v rezervaci Pantalica, UNESCO od roku 2005, Sicílie

Až si užijete vody, můžete ještě jednou překročit řeku a vydat se směrem nahoru. Brod je momentálně celkem dobře vyznačený, nicméně jakmile značení ohnije, trvá roky, než ho někdo znovu obmění. Občas je tedy cesta v podstatě neviditelná.

Pro fajnšmejkry se nabízí možnost prozkoumání řeky proti proudu. Ovšem to lze pouze v létě, leda byste byli opravdu otužilí, obnáší to totiž až desítky minut ve vodě. Cesta podél řeky sice existuje, ale je v podstatě neschůdná, a proto vyjde snáz se řekou prostě brodit. Můžete se tudy dostat na opačnou část rezervace v horním údolí Calcinary zvanou Sentiero degli Argonauti a nakonec vás to vyhodí na silnici za Ferlou. Ale o tom až jindy.

Standardní cesta pokračuje směrem k vyhlídce a k Anaktronu, zbytkům prehistorického paláce Sikulského vládce. Projdete kolem vchodu do rezervace Ferla, poté vás čeká úsek, který z duše nenávidím, ale ještě jsem neobjevila způsob, jak se mu vyhnout. Snad kdybych se probrodila Calcinarou na soutok s Anapem a pak našla cestu hore, no ale zatím prostě nevím. Teď zkrátka musíte jít po asfaltce.

Anaktron

Sledujte asfaltku až do bodu, kde budete mít po levé ruce odbočku. Po pravé ruce máte městečko Sortino a za dobrého počasí je za ním vidět Etna, která se zdá ještě větší než je.

Výhled na zasněženou Etnu a na městečko Sortino

Výhled na zasněženou Etnu a na městečko Sortino

Dejte se odbočkou a na rozcestí zahněte doprava. Dorazíte k ruinám královského paláce, k Anaktronu. Z těchto kamenů toho archeologové vyčetli docela hodně. V první řadě to, že Siculové nebyli žádná ořezávátka, a že kromě oněch několika tisíc hrobek uměli postavit i solidní monumentální architekturu. Ze způsobu používání kamenných bloků pak dokonce vyvodili, že se tomuhle umění pravděpodobně naučili od mínojské civilizace ještě předtím, než zmizela z povrchu zemského. Někteří si dokonce troufají tvrdit, že Siculové jsou přímo jejich potomci. Tady už jsme ale v říši hypotéz.

Zbytky paláce Anaktron v Pantalice z 11. stol př.n.l. zapsané na senzam UNESCO v roce 2005, Sicílie

Zbytky paláce Anaktron v Pantalice z 11. stol př.n.l. zapsané na senzam UNESCO v roce 2005, Sicílie

Mimochodem na Anaktronu se vždycky dávám oběd, zkuste to taky 🙂

Byzantská vesnice

Následuje na orientaci asi nejsložitější úsek, a jelikož mapa v tomhle úseku funguje ještě méně, jak na ostatních místech, buďte připraveni na dobrodrůžo 🙂 Sledujte stezku a prozatím ignorujte všechny odbočky, co vedou dolů, dokud nedojdete do byzantské vesnice vytesané do skály. Odtamtud pokračujte dál na nekropoli Filiporto, odkud se pak budete vracet kousek po vlastních stopách, ale za zacházku to stojí. Ve zkrácené verzi se můžete zastavit už u byzantské vesnice a pak se vrátit k první stezce co vede dolů.

Nekropole Filiporto

Octnete se na jakési plošině a cca 200 metrů pod vámi uvidíte klikatící se cestu po bývalé železnici a Anapo. Na planině většinu roku kvetou sedmikrásky a jiné drobné kytičky, vypadá to tam jako v království víl. Tady se opravdu kochám, zkuste to taky! Odsud byste měli vyrazit minimálně hodinu před začátkem soumraku, jinak riskujete, že tam přenocujete.

Vyhlídka z nekropole Filiporto v Pantalice za psané na seznam UNESCO v roce 2005, SIcílie

Vyhlídka z nekropole Filiporto v Pantalice za psané na seznam UNESCO v roce 2005, SIcílie

Za byzantskou vesnicí se dejte první odbočkou dolů a držte se směrem doprava – v jednu chvíli to vypadá, že cesta pokračuje vlevo, ale nepokračuje. Pokud jste se trefili, dojdete zakrátko na spodní cestu, tu po železnici.

Zpět na hlavní cestě

Po ní už pohodlně dojdete až do výchozího bodu. Na cestě vás ale ještě čeká bývalá železniční stanice Pantalica s věčně zavřeným muzeem. Po pravé straně pak minete soukromou zahradu, kde na podzim dozrávají albánská jablka a v zimě citrusy. Když se nikdo nedívá, tak se tam můžete napást 🙂

Fonte del Giglio

Můžete taky prozkoumat odbočku na Fonte del Giglio, pokud budete dostatečně tvrdohlavě postupovat podrostem, nakonec dorazíte ke studánce – zdroji pitné vody v údolí Anapa.

Tunely a absolutní tma

Zpět na hlavní cestu. Až minete onu vlakovou stanici, čeká vás už jen zlatý hřeb výletu – průchod tunelem s momentální absolutní tmou. Nekažte si to baterkama nebo mobilama, využijte toho, že je cesta široká a v podstatě bez nerovností, užijte si ten nezvyklý pocit naprosto nic nevidět. V tichu a o samotě se zážitek ještě umocňuje. Pro fandy téhle zábavy pak doporučuji zajít si k tzv. třetímu tunelu, což je kousek do opačného směru, tam je tunel ještě delší a tma tmavší.

Po zakázaném ovoci i zakázané koupání

Po pravé straně za tunelem můžete sejít k řece, kde je krásné místo na koupání (koupání je samozřejmě zakázané, jak jinak). Jednou jsem si tam zaplavala s užovkou a nemělo to chybu! Najdete tu také piknikový stolek a lavičky.

"Pláž" u řeky Anapo v Pantalice

“Pláž” u řeky Anapo v Pantalice

Až si všeho užijete dosyta, nezbude vám než se vydat zpátky k autu. Vězte ale, že z Pantaliky jste zatím viděli jen tu menší, i když asi tu nejhezčí část. V popisu trasy jsem samozřejmě nemohla zahrnout všechny odbočky a možné variace, protože bych nikdy psát nepřestala. Krása Pantaliky pro mě spočívá i v jejím postupném objevování.

Pantalica a korekce oficiální mapy

U vchodů do rezervace kdysi mapy dávali, ale pak jim došly. Každopádně jsou to ty, co jsou na info tabulích po rezervaci a vězte, že stejně stojí za… nic. Kdo je kreslil, musel být buď neumětel, nebo sadista, případně obojí. Část stezek na ní kompletně chybí a jsou cesty, co jsou označené na mapě, ale v terénu jsem je zatím nenašla. Tedy rozhodně ne v bodech, kde jsou značené.

Týká se to např. cesty, co vede od Anaktronu k byzantské vesnici – je to vlastně vrstevnice asfaltky, ale na mapě je jen jedna čára, nikoliv dvě. Podobné je to pak u odboček do údolí Anapa – jejich počet a umístění naprosto neodpovídají. Tak buďte v klidu, není to tím, že nemáte orientační smysl 🙂

Vybavení

Voda, jídlo, ručník, náhradní ponožky, klobouk či čepice proti slunci, baterka, foťák, plavky, příp. sandály či jiné boty do vody.