Jak už to tak bývá, objevila jsem tento klenot v podstatě náhodou. Vyrazili jsme si s naším houbařským spolkem na výlet, a jak se blížila doba oběda, někdo navrhl zajet si pár kilometrů právě k Majorovi. Ohlas, jaký tento návrh způsobil, mě přiměl změnit plány a místo bagety a návratu do Katánie jsem se s houbařskými kumpány vypravila do Chiaramonte Gulfi.

Celou cestu jsem pak poslouchala vyprávění o žranicích, které si ten který člen výpravy živě vybavoval a ještě živěji je pak vykresloval. No co vám budu povídat, když jsme do Chiaramonte Gulfi dorazili, měla jsem pusu plnou slin a hlava se mi točila očekáváním.

Vůně předminulého století

Když vejdete dovnitř, připadne vám, že jste se časem propadli zpátky do 19. století, ve kterém byla věhlasná hospoda založená. Napravo jsou kamna a na nich obrovské mosazné hrnce, ve kterých bublá ragú. Občas se kolem mihne číšník, nadzvedne poklici, míchne omamně vonící směsí, na lžičku ochutná, usměje se, pokýve hlavou a běží obsluhovat nově příchozí poutníky.

Menu restaurace je v podstatě stejné, jako bylo v době založení v roce 1896 – základními kameny jsou ravioly plněné ricottou s rajčato-vepřovou omáčkou, aspik, domácí klobásky, plněné vepřové kapsy a pár dalších věcí. Vše striktně z prasete a vše s láskou uvařené.

U Majora je prase nikoliv vařeno, nýbrž velebeno

Když už mluvíme o tom aspiku, přišel k nám číšník, nabídl nám, co měli na skladě, a zdůraznil, že rozhodně musíme ochutnat jejich aspik. Ha! Aspik a já…za normálních okolností ho pozřu jen v narkóze. Jak chutí, tak konzistencí se mi, jako jedno z mála jídel, vyloženě hnusí. Ale číšník mě prosil, ať ten jejich ochutnám a pokud mi nebude chutnat, tak fakt můžu říct, že aspik nesnáším. Stále přemlouval a popisoval a už už si začal klekat a spínat ruce, až se mi ho zželelo a na ochutnávku aspiku jsem kývla.

Přinesl ho jako svátost oltářní, položil ho přede mě a s tváří plnou očekávání vyčkával. Vzala jsem vidličku, ponořila ji do té hmoty, ochutnala a…chutnalo to pohádkově! Znovu jsem si potvrdila, že jídlo pro místní není jen potravou ale i spirituální a citovou záležitostí. Ten chlápek měl ze svého úspěchu takovou radost, že div nezačal tancovat a s každým dalším chodem se o mě staral jako o královnu a já vím, že jediný aspik na světě, který mi chutná mají v Chiaramonte Gulfi.

Kvalitní muzika za správný peníz

Ceny jsou naprosto standardní okolo 10-15 EUR na osobu. Výběr jídla je sice omezený ale dějinami prověřený, láska personálu k řemeslu bezmezná a výběr místních vín nadstandardní. Co jen dodat?

Až budete mít někdy cestu na jihovýchodní Sicílii, určitě nezapomeňte zavítat do svatostánku vepřového u Majora!